POVRCH JÁDRA KOMETY 19P/BORRELLY

Venuše má své vulkány, Mars kaňony větší než jaké známe u nás na Zemi a asteroid Eros je zbrázděný impaktními krátery a posetý balvany. Mnoho objektů Sluneční soustavy má podobné geologické útvary, s kterými se setkáváme na Zemi. Nový výzkum naznačuje, že i komety, špinavé sněhové koule z okraje Sluneční soustavy, mohou připomínat náš domov.

V září 2001, při závěrečné fázi letu, se sonda Deep Space 1 (DS1) přiblížila ke kometě 19P/Borrelly a pořídila velké množství detailních snímků povrchu jádra. Po podrobném prozkoumání byly na nich identifikovány nám tolik známé útvary, jako stolové hory, hřebeny a kopce. Na Zemi jsou z větší části modelovány erozivní činností větru a deště, ale zde, na kouli složené z prachu, kamení a ledu, je hlavním činitelem sublimace, přeměna hmoty z pevného skupenství přímo na plynné.

Stolové hory na kometě 19P/Borrelly jsou více než 100 metrů vysoké a až  2 km široké. Silně se podobají stolovým horám na americkém jihozápadu, které mají čepičku z tvrdé skály překrývající měkčí materiál, jež eroduje rychleji, říká Dan Britt, geolog University of Tennessee a člen vědeckého týmu DS1. Čepička se přitom chová jako druh ochranného štítu.

Na Borrelly jsou čepičky z prachu a kamení, které zůstávají po odpaření vodního a metanového ledu na povrchu. Sublimace pokračuje ze strany stolové hory a při podemletí se odolná čepička láme. Během jednoho sedmiletého oběhu okolo Slunce se stolové hory zmenšují až o 10 metrů. Na Borrelly jsou však i oblasti kde je sublimační eroze pomalejší a jsou odpovědné za vznik kopců a  lineárních útvarů. Celková ztráta materiálu za oběh činí asi 1 metr. „Z geologického hlediska je to skutečně velmi aktivní eroze.“ říká Britt.  "Kdyby Vám každých sedm let ubýval pozemek o jeden metr asi by jste byli naštvaní.“

Britt a jeho kolegové také studovali hřebeny. Podle nich byly formovány tak, že se část komety odlomila a byla odstrčena. „Když máte dva pohyblivé objekty tlačící se proti sobě, vytvoří se hřeben“ říká. "Stejně tak vznikají i pohoří na Zemi."

„Komety byly dosud známé jako astronomické objekty, jevící se jako tečky nebo skvrnky na fotografických deskách“ říká Britt. „Skutečně jsem si nikdy nemyslel, že špinavá sněhová koule může mít tak roztodivný povrch, na kterém probíhají tak zajímavé procesy a který nám poskytly tak úžasné záběry.“

Britt a jeho kolegové složili DS1 snímky komety 19P/Borrelly a vytvořili 3-D kompozici. Poté pečlivě prozkoumali a proměřili všechny význačné útvary na povrchu jádra. Takto získané poznatky poté představili počátkem října 2002 na mítinku  Division of Planetary Sciences v Birminghamu ve státě Alabama.

Astronomové fotografují komety již mnoho desetiletí, ale nikdy nepořídily tak detailní záběry jako u Borrelly, získané sondou DS1 při těsném průletu kolem komety ze vzdálenosti 2 000 km.

DS1 byla vypuštěna v roce 1998, původně navržená k testování nových technologií,  včetně iontového motoru. Vědecká část mise byla druhotná.

Originální pramen naleznete na http://www.space.com/scienceastronomy/solarsystem/borrelly_geology_021021.html.)

(Podle zprávy Comet's Features Look a Lot Like Some on Earth by Diana Jong z 21.10.2002 sepsal ML)