Dopad byl namířen do kráteru o velikosti malého města, který se nachází na jižním pólu Měsíce. Vědci dopad velmi bedlivě sledovali a pokoušeli se určit, zda satelit narazí na zmrzlou vodu.
"Hodiny a dny před tím byly observatoře a jiné pracoviště v pohotovosti,"
řekl Morse. "V oznámeném čase dopadu nebyl pozorován žádný vějíř vyvrženého
materiálu. Právě hydroxylový vějíř nebo známky vypařené vody poskytnou
informaci o tom, že sonda dopadla do správného místa."
Inženýři na Zemi poslali poslední příkazy nepilotované kosmické sondě
v sobotu ráno. Byly to instrukce k zapálení jejích raketových motorů, které
sondu zahnaly směrem k lunárnímu povrchu. Ihned po obdržení těchto instrukcí
Prospector nacházející se na odvrácené straně zvýšil svoji rychlost a zaměřil
se do plánovaného místa dopadu.
Poté již vědci nedostali od sondy žádný rádiový signál, což naznačovalo,
že už musela dopadnout na povrch. Pokud by instrukce z nějakého důvodu
k sondě nedorazily, muselo by se to projevit tím, že Prospector vysílá
nouzový signál z odvrácené strany Měsíce.
"Nic takového jsme již neslyšeli," řekl David Folta, vedoucí z Goddard
Space Flight Center, Greenbelt, Maryland.
Morse řekl, že vědci nebyli zklamáni, že nemohou zaznamenat žádný viditelný vějíř prachu, který by označil místo dopadu. "Mluvil jsem s Alanem Binderem, hlavním výzkumníkem projektu a ten řekl, že nikdo nemůže očekávat, že spatří oblak prachu a zbytků přesně v okamžiku dopadu do kráteru," řekl Morse.
"Jestliže by se dopadový kráter nebo rovný povrch Měsíce, na který sonda dopadla, nacházel na přivrácené straně, potom bychom mohli očekávat, že by byla šance pozorovat prachový oblak zbytků dopadu." dodal.
I bez tohoto důkazu, řekl Morse, je pravděpodobné, že sonda se zabořila
hluboko do zastíněného kráteru "a z ledu se uvolnila nějaká voda nebo se
vypařila."
Šance najít takto vodu na Měsíci byla malá.
"Observatoře po celých Spojených státech a na celém světě pečlivě sledovaly oblast s cílem detekovat známky vypařené vody," řekl. "Je to ale velmi obtížné."
Kosmická sonda, která startovala 6. ledna 1998 se dostala na oběžnou dráhu kolem Měsíce a strávila na ní 18 měsíců. Vykonala více než 6000 oběhů Měsíce a přiblížila se až na vzdálenost 10 km k povrchu. Na palubě sondy pracovalo pět přístrojů. Vědci oznámili, že Lunar Prospector již dal cenné globální mapy měsíčního gravitačního pole a magnetického pole a přispěl k lepšímu pochopení složení horniny nejbližšího kosmického souseda Země.
Vodík byl již na Měsíci detekován a vědci doufají, že může být objevena i voda. Podle některých odhadů se může na Měsíci nacházet až 200 milionů tun vody ve směsi. Voda by měla být v hloubce asi 0.5 metru pod povrchem v oblasti pólů.
V minulém roce tým vědců oznámil, že podle map Lunar Prospectoru objevili známky měsíční vody nacházející se v podobě drobných částeček ledu roztroušené v lunárním povrchu. Tento objev vedl k rozhodnutí namířit sondu k povrchu Měsíce, aby na něj dopadla.
Konec mise byl naplánován tak, aby dal svědectví o existenci vodního
ledu, který se nachází v neustále zastíněných místech kráterů v blízkosti
měsíčních pólů
Vědci doufali, že v rychlosti přibližně 6000 Km/h dopad sondy vyvolá
vypaření vody a zbytků hornin, které by bylo možné detekovat v případě,
že známe přesně místo dopadu. Dopadem sondy by se vypařilo jen několik
gramů vody, ale i to by bylo dostatečné k poskytnutí důkazu o existenci
vody na Měsíci.
Dopad Lunar Prospectoru na Měsíc také představoval klidný pohřeb astronoma Eugene Shoemakera, který v roce 1997 zamřel při autonehodě. Shoemaker byl vedoucí osobností v oboru lunárních impaktů.
Shoemaker se svou ženou objevili asi 800 asteroidů a 20 komet, včetně
známé Shoemaker-Levy 9, která v roce 1994 narazila do Jupitera.
Na palubě Lunar Prospectoru byla uložena kapsule popela zesnulého Shoemakera
o velikosti rtěnky v kovovém pouzdře. Nyní zůstala spolu se sondou na povrchu
Měsíce.