Neutronová hvězda, která se nachází 40 000 světelných let od Země, vytváří kolem sebe nejintenzivnější magnetické pole doposud ve vesmíru pozorované, podle mezinárodního týmu astronomů vedeného vědci z NASA Marschall Space Center.

Objev potvrdil existenci speciální skupiny neutronových hvězd, které se nazývají "magnetary". Magnetary mají podle odhadu magnetické pole tisíc triliónů krát silnější než je magnetické pole Země. Neutronová hvězda je pozůstatek po zániku velmi hmotné hvězdy, která má hmotnost asi jako naše Slunce, ale poloměr kolem 10 kilometrů. Magnetary mají magnetické pole, které je asi 100 krát silnější než u běžných neutronových hvězd.

Objev byl publikován 21. května v časopise Nature týmem astronomů z Marschall Space Flight Center, které vede Dr. Chryssa Kouveliotou z Universities Space Research Association, pracující s Dr. Stefanem Dietersem z University of Alabama v Huntsville, s profesorem Janem van Paradijsem z University of Amsterdam a Dr. Todem Strohmayerem z NASA Goddard Space Flight Center v Greenbeltu.

"Tento objev by nám mohl pomoci lépe spočítat rychlost, s kterou hvězdy umírají a vytvářejí těžší prvky, z kterých se později vytvářejí planety a další hvězdy," říká Kouveliotou.

Kouveliotou a její tým určil sílu magnetického pole spojením dat, které shromáždil satelit Rossi X-Ray Timing Explorer s daty, které získal satelit Advanced Satellite for Cosmology and Astrophysics, jako výraz spolupráce misí Japonska a USA.

"Magnetické pole u těchto hvězd "vyráběné" je neuvěřitelné, " dodává Kouveliotou. "Odpovídá to intenzitě, jako by na povrchu byla teplota 18 miliónů stupňů. Periodicky pole driftuje skrze "kůru" neutronové hvězdy tak mohutně, že to vytváří doslova "hvězdotřesení". "Hvězdotřesení" je tak energetické, že se při něm uvolňuje gamma záření o nízké energii."

Doposud se tyto výbuchy stávaly velmi často a jejich energie odpovídala gamma záření o nízké energii, podobné objekty se nazývají měkké Gamma Repeaters. Když vybuchují jsou měkké Gamma Repeatersy jedny z nejjasnějších objektů na obloze, které vydávají tolik energie za jednu sekundu, jako Slunce uvolní za celý rok. Magnetar pojmenovaný astronomy SGR 1806-20, byl objeven jako první, když vzplanul, jako měkký gamma zdroj.

Astronomové zjistili, že měkké Gamma Repeatersy byly objeveny již v roce 1979. Dá se předpokládat, že tyto objevy jsou spojeny s "hvězdotřesením", jevem u magnetarů. Teorie magnetaru byla poprvé navržena v roce 1992 astrofyziky Dr. Robertem Duncanem z University of Texas v Austinu a Dr. Christopherem Thompsonem z University of Nirth Carolina v Chapel Hill.

Astronomové předpokládají, že přinejmenším 10 procent neutronových hvězd se rodí s magnetickým polem, které je tak silné, že se jedná o magnetar. Neutronové hvězdy se vytváří při výbuchu supernovy, rotují velmi rychle s rychlostí až několik set otoček za sekundu.

Magnetar SGR 1806-20 je pozorován s rychlostí asi jednu otočku za 7.5 s a zpomaluje se asi o tři milisekundy za rok. Více informací o magnetarech získáte na adrese: http://science.msfc.nasa.gov